(from gybon.cz/article.php?story=20121106104247814)

Od prvního do osmého října skupina 6 studentů – mě, tedy Zuzany Burešové, Jakuba Dolejšího, Zuzany Krušinové, Michala Chlada, Barbory Liškové a Anny Kuřinové z Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové navštívila Anglii za účelem účasti na mezinárodním vědeckém semináři, kterého se zúčastnili ještě studenti z partnerských škol v Německu a v Anglii.

První den byl celý vlastně jenom cestování – a to ať už autem k letišti, letadly do Manchesteru nebo mikrobusem do Lythamu ke škole. U školy již na náš čekaly naše rodiny, které nás po celý týden ubytovávaly a staraly se o nás. Nevím, jak to vypadalo u jiných v rodinách, ale já jsem byla strašně spokojená.

Neděle byla dnem s volným programem, kdy každá rodina mohla naložit s celým dnem, jak chtěla. 4 rodiny s českými studenty se dohodly a ukázaly nám Lyme park i s Anglickým piknikem. Vskutku anglické. A tak abychom v té anglické náladě pokračovali, sešli jsme se u jedné rodiny, objednali Čínu a Indii, sedli si k televizi a poslouchali The Beatles.

Pondělí bylo již ve škole. Jediná záchrana byla, že Angličané mají školu až od devíti hodin a já si tak mohla přispat, protože jsem si zcela jistá, že bych rozespalá anglicky nerozuměla. Přišli jsme do jedné třídy, kde bylo asi 40 dětí a 6 Čechů. Nečekaně jsme byli zájmem pozornosti, protože my měli džíny a trika a všichni okolo uniformy, navíc jsme byli asi o 20 cm vyšší než ostatní, takže jsme trošku vyčnívali z davu. Z těch 40 dětí jich ve třídě zůstala asi polovina, která se rozutekla do svých tříd na zahájení hodiny. Jenže aby toho v první den na anglické škole nebylo málo, šli jsme se podívat na projev pana ředitele. Pan ředitel mluvil a my jsme si připadali jako atrakce v Zoo, protože všichni se na nás otáčeli a špitali si o nás. Po asi 20 minutovém projevu ředitele jsme se konečně dostali k tomu, proč jsme byli tady, k fyzice, chemii a biologii. V pondělí vlastně spíš jenom k fyzice a chemii. Celý tento ročník byl zaměřen na čočky, takže si asi umíte představit, že se doopravdy mluvilo jenom o čočkách a věcech s nimi spojených. Byli jsme rozděleni do skupin – 2 Angličané, Čech a Němec. Jejich vyučování do 15:45, rozdělené jenom na 5 hodin, bylo velmi unavující. Takže jsme byli rádi, když jsme se mohli sbalit a utíkat ke svým rodinám.

V úterý jsme nešli na přednášky do školy, ale jeli jsme se podívat na jeden z největších teleskopů na světě – na Jordell Bank. Přednáška byla velmi zajímavá, o hvězdách, o tom, jak vůbec tento teleskop funguje a o mnoha jiných věcech. Stejně jsem si nejvíc na tom dni užila, když jsme v areálu Jordell Bank našli dětské hřiště.

Středa náležela zase škole – tentokrát dopoledne fyzice a sestavování teleskopů a odpoledne jsme strávili s našimi ubytovateli na jejich hodinách. Jaké to bylo překvapení, že v Angličtině probírají to samé co my v češtině, a jaké větší překvapení bylo, že v matematice počítají to, co my asi v sedmé, ne-li šesté třídě. Večer se zase stejná skupina rodin jako v neděli, obohacená ještě jednou rodinou s německým studentem, vydala ukázat nám Blackpool a jeho herny. Bylo větrno, déšť, ale asi 4 z nás se odhodlali a šli i v tomto nepříznivém počasí na ruské kolo, které bylo na mole. Inu, byli jsme jenom trochu mokří a zmrzlí.

Čtvrtek jsme zasvětili Technickému muzeu v Manchesteru. Nebo spíše jenom technickému muzeu, které se skládalo z části, která byla podobná našemu IQ parku v Liberci, části, která mi připadala, jako by vyprávěla o kanalizaci a věcech tomu příslušných v Manchesteru, dále z části, kde jsme dostali přednášku o hvězdách a souhvězdích a části, kde byla letadla a auta. Odpoledne jsme se vrátili zničení, všichni odpočívali, ale jenom já jsem se pustila s mojí rodinou do pečení svíčkové. Nemohli pochopit, proč to maso není hotové za 20 minut. Ale moc jim i s domácím houskovým knedlíkem chutnala!

A v pátek se odehrála moje nejoblíbenější část programu – pitva ovčího oka. Bylo to hrozně zajímavé – jak ta samotná pitva, tak i to, že jediní, kdo vydrželi oko dopitvat až do konce byla skupina Čechů. Ostatní, hlavně dívky, to nezvládly a bylo jim očividně zle. Odpoledne jsme si ve skupinách připravovali prezentace o celém týdnu a o tom, co nového jsme se dozvěděli, které jsme pak přede všemi odprezentovali. Večer se snad skoro všechny rodiny sešli v domě jedné z nich, maminky upekly pizzy a lasagne a my spolu strávili poslední večer.

A sobota? Sobota byla ve znamení loučení. Bylo smutné sedět v tom mikrobusu, mávat rodinám, které se o nás staraly a vědět, že i přesto, že bychom tam chtěli zůstat déle, nemůžeme. Domů, do Prahy jsme se vrátili okolo 6 hodiny odpoledne, po dvou letech, jednom do Curychu a druhém do Prahy.

Mnoho z nás bylo v Anglii poprvé, i když ne za účelem cestování, ale vědy. Myslím, že díky našim hostitelským rodinám jsme toho mnoho poznali i z památek v okolí Lythamu a že to splnilo očekávání naší cesty do Anglie, ne-li předčilo.
Zuzana Burešová